Skanzen lidových řemesel v Bolaticích mimo jiné seznámí návštěvníky s nářadím, které se používalo v domácnosti a při práci na statku. Expozice souvků pak ukazuje ledovcové dědictví obyvatel Hlučínska, které je kulturní památkou.

Skanzen lidových tradic a řemesel v Bolaticích byl vybudován v roce 2002. Nachází se v blízkosti kostela, v jednom z mála dosud zachovalých příkladů tradičního vesnického stavení v 19. a na počátku 20. století. Na výstavbě se podíleli ve velké míře občané Bolatic, kteří také věnovali většinu exponátů.

Návštěvníci si zde mohou prohlédnout obytné části domu (jizbu, kuchyň, místnost služky), prádelnu, stáj pro koně, chlév pro krávy, srubek (špýchar), a jiné. V dalších dvou místnostech, kůlně a stodole, se mohou seznámit s řemeslnými nástroji, zemědělskými stroji a nářadím, používaným v domácnosti a při práci na statku.

V areálu skanzenu se kromě prohlídek konají také kulturně společenské akce tradičního lidového charakteru. 

Expozice souvků
V roce 2012 byla ve Skanzenu v Bolaticích díky finanční podpoře z Programu rozvoje venkova ČR a MAS Hlučínska otevřena největší veřejně přístupná sbírka pazourků.

Tato sbírka byla realizována Jiřím Dudkem v období od roku 2007 a je stále otevřená pro budoucí možné rozšiřování. Účelem této expozice je zachování sbírky pro další generace a její zpřístupnění pro naučné, studijní a vědecké účely. Zpřístupnění této sbírky má za cíl informovat návštěvníky o přírodních krásách, které nám leží pod nohama a o kterých nic nevíme. Ledovcové dědictví je kulturní památkou obyvatel Hlučínska a severní Moravy.

Většina souvků byla nasbírána na Hlučínsku v katastru obcí Hlučín, Darkovice, Markvartovice, Hať, Darkovičky, Kozmice, Bolatice, Jilešovice a zhruba 20 kusů souvků v pískovně Závada. Z ramen Odry, mezi Bohumínem a polskou Olzou, pochází přibližně 30 souvků a asi 400 až 600 souvků z hliniště zaniklé Cihelny Hlučín.

K dispozici je seznam vystavených souvků se všemi dostupnými informacemi. Označení - písmenem K před číslem  - krystalické nábrusy, než bylo rozhodnuto o umístění sbírky, pak písmenem B - jako začínají Bolatice. Z technických důvodů nebylo možné k souvkům umístit jmenovky s kompletním popisem a všemi informacemi.

Rozmanitost kamenů je vysoká, protože na zdejším území se nacházejí kameny z rozsáhlého území Evropy. U souvků, u kterých se to podaří určit, se přiřazuje místo, odkud pocházejí. U všech ovšem není možné určit, odkud je sem ledovec přinesl.

Typy souvků podle původu:    
- severské - nordické - sever Evropy
- blízké z Polska - oblast Horního a Dolního Slezska
- lokální - původ Česko
- vůdčí – snadno rozeznatelné se známým místem původu, podle nich lze usuzovat směr toku ledovce

Nejvíce jsou na Hlučínsku ze severských souvků zastoupeny horniny:
- z jižního Finska
- z ostrova Alandy u Finska
- ze dna východního Baltu a Botnického zálivu
- ze středního Švédska – oblast Dalarna
- z jižního Švédska – oblast Smaland
- z ostrova Bornholm

Souvky z Norska a z oblasti Oslo jsou velmi vzácné. Z Dánska, z jihozápadního a jižního pobřeží Baltu pochází většina pazourků. Jejich vyšší výskyt je dán jejich větší odolností vůči procesům v ledovci i vůči působení eroze po dobu delší jak 220 000 let.

Blízké  souvky – souvky z Opolské křídy, Krakowsko - Čenstocovské jury a vulkanické činnosti z Dolního Slezska se velice těžce posuzují a určují, byl však určen Slezský porfyr, který má původ v Polsku pod Wroclawi.

Lokální souvky – místní, z Karpat, Jeseníků a hraničních hor, které eroze odnesla do Polska a ledovec je vrátil nebo je jen posunul o několik kilometrů.

Fosilie – některé jsou viditelné pouhým okem, menší lupou a nejmenší mikroskopem. Pro studium asi tak na 50 let.

Hodnota sbírky, vzhledem k věku souvků, je nevyčíslitelná.

Neocenitelný přínos pro vznik sbírky měl Zdeněk Gába ze Šumperka, který je největším českým odborníkem z oblasti mineralogie a pomohl určit řadu zde vystavených souvků, současně s Petrem Dybowiczem z Opavy, který pomohl vytřídit první nasbírané kameny sbírky.